Trek v Dolomitech
26. – 31. 8. 2024
Neděle 25. 8.
Ve 22:30 odjíždíme z Rokycan směr Itálie. Cesta bez problémů, žádná štau.
Den 1 – Vzhůru do hor!
V 6:15 jsme udělali zastávku na Passo Giau pro fotku s rozedněním nad horami. V 7:15 parkujem v Cortině a dobalujeme poslední záležitosti. Před 8 už šlapeme vzhůru směr Tofana di Roses. Kopec z nejnižšího bodu 1090 m n. m. Je celkem pozvolný a nám brzy dochází, že plánované skoro 2 výškové kilometry se teprve intenzivně začnou stoupat. Joo, někdo ten první den s nejtěžším batohem prostě umí skvěle naplánovat. Před obědem nás to ještě ke všemu slušně vypláchlo. Dokonce se kolem přehnala bouřka. Naštěstí jsme našli krásnou chatičku s lavicemi venku pod střechou, kde jsme si relativně v suchu mohli sníst tortilky. Pak začalo peklíčko. Potit se v nepromokavé bundě je prostě žůžo! Ale ty výhledy! To si pak člověk řiká, že to stojí za to. Dokonce i tunelem jsme prošli. Pod Tofanou jsme trochu změnili trasu, protože dalších 800 výškových už by nás asi vážně zabilo. Po menší krizi s funěním do kopce kotvíme u jezera Lech de Lagació s dalšími čechy a ještě asi 2 stany. Pak že se tu nesmí kempovat.
23,8 km 1688 m
Den 2 – “Happy trails”
Ráno jsme si po včerejším výkonu a nočním přejezdu trošku přispali. Vstávačky v 8:30 a naše ne zrovna rovné místo opouštíme asi v 10. Čekají nás krásné 2 km do kopce s převýšením asi 600 m do sedla. Taková rozcvička po ránu. Switchbacky se postupně zhušťují až jdem chvílemi po schodech.Cestou hodíme s protijdoucími pár smalltalků a pomalu bez dechu jsme asi za hoďku nahoře, kde nám skoro tleskají (“You made it!”). Ti všichni přišli z druhé strany, která jak zjišťujeme je celkem pozvolnější. Máme tedy chvíli pohodičku a kochačky výhledama. Protože se naše trasa kousek shoduje s Alta Via 1, potkáváme hodně lidí, skoro je to tu jak na dálnici. Část oběda jsme si dali u křížku nad jezerem. Vyhnala nás blížící se bouřka (spoiler: nic z toho deště nebylo) a vyrazili jsme dolu do chaty na radler a kafíčko. Vlastně to byl nejvýše položený pivovar v Evropě. Poseděli jsme, vyzkoušeli místní porculán a jde se. Hodně klesáme a to tak nějak znamená jen jedno. Druhou obědovou tortilu dojídáme u chaty, odkud už to máme jen něco přes 2 km od místa, kde chceme spát. Samozřejmě pro změnu s výšlapem 600 m. Serpentiny po cyklostezce pro auto masacker. Zase mám propocené tričko, ale našli jsme nalgenu! Při hledání místa na stan jsme se potkali s koktavým Slovákem, co šel PCT v roce 2019. Jak je ten svět maly. Dali jsme se na chvíli do řeči, vyměnili jsme si tipy a získali jsme odkaz na jeho stránku. Kempíme opodál. V 9 už usínáme za zvonění kravských zvonů, dneska i na rovince.
20,4 km 974 m
Den 3 – Mrdárna2
Ráno balíme mokrý stan po dešti, snídaně a vyrážíme v 8:30 jak jinak než do kopce. U chaty nabíráme vodu a pokračujeme rozhodnutý, že chceme sejít dolu k Lago di Braies. Už při sestupu se nám honí hlavou, jestli to pak nebude trošku mrdárna. Sestup je vážně brutální na kolena. Jezero je krásné, ale lidí je tu jak sraček. Jezdí se tu na půjčených loďkách. Možná to za ten sestup a výstup nestálo, ale co už. Dáme si tu tortilky k obědu a vyrážíme do hor. Tak tohle?!? To je naprostá mrdárna. Je horko. Vzdušné úseky se střídají s totálními stoupáky a my víme, že to bude ješta 1000 výškových. Sluníčko nás smaží a rychle jsme na štíru s vodou. Často děláme zastávky. Jsme vážně unavení. První sedlo ze 3 byla nakonec ještě relativně v pohodě cesta, oproti tomu, co nás čekalo pak. Druhé sedlo je dostupné v podstatě suťovým polem jen se switchbacky. Mrdárna na druhou toto! Hlava v háji, dech už nepotkávám ani omylem a o nohách radši nemluvím. Jéééj! Dali jsme to a pár minut po 6 dobýváme sedlo. Dolu, nahoru, kravské pítko. Další sedlo! To se mi snad zdá. Já tu dneska chcípnu. U potůčku konečně kempíme. Máme toho dneksa oba plné brýle. Rychlosprcha v potůčku, brrr ledovka. Výhled, véča a dobrou.
23,5 km 1718 m
Den 4 – Restauračno
Ráno opouštíme naše very nice beautiful místečko s výhledem asi v 8:30. Sestupujeme dolů poměrně intenzivně, abychom po sváče měli zase co stoupat žejo. Dneska je na vrcholu odměna! Radler a knödlsuppe. Mňamy! Škoda je, že sem jede bus, takže je tady hodně lidí. Pak jdeme z mírného kopce po cyklostezce a dokonce po rovince. Neuvěřitelné. A nejvíc nejlepší je, že tu je zase restauračka a čas na kafíčko a ňaminky. No, konec idylky, stoupáme. Za mostem přes potůček berem fleka a v lehkém deštíčku stavíme stan přímo u cesty. Ještu nás tu potkávají Francouzi, ke kterým jsme si přisedli v restauraci. Po dešti večeříme venku s výhledem na západ.
23,5 km 1213 m
Den 5 – Jako turisti
Budík na 6, jen se sušenkou se sbalit a před 7 už šlapeme na Tre Cime. Snad to stihneme dříve než turisti. Po hodině a půl funění do kopce (ZASE) jsme u chaty s výhledem na tři zuby a hřejem vodu na snídani. Po pořádné snídani zahajujeme úprk před davy a davy turistů. Šílenost! Fakt stovky lidí se sem valí z busů i aut. To nám úplně zkazilo dojem. Nakonec to po sestupu berem zkratkou
