Trasa měří asi 98km. V lepším počasí by šla zvládnout nejspíše i za 6 dní. V Noských podmínkách doporučuju mít na trasu 7-8 dní, protože počasí je nepředvídatelné a terén náročnější než jsme zvyklí z Čech.
Výhodou jsou chaty ve správě DNT, kde se dá usušit, přenocovat a případně v nejhorším i strávit den hraním žolíků a kostek. My jsme vyráželi na začátku září, kdy už hrozí horší počasí, což náš trek trochu ovlivnilo.
Den 1.: Vzhůru do hor
V 5:20 jsme vystoupili z vlaku ve Voss. Čekalo nás skoro celodenní stoupání na vrchol Gråsidetoppen. Počasí nám přálo a po ranní mlze Vykoukal sluníčko, které nás příjemně hřálo celý den. Po asi 2 kilometrech na asfaltu jsme mohli vidět první v mracích zahalené výhledy a také nás čekalo první červené T. Červená Tčka označují turistické trasy. Většinou jsou namalované na vyskládaných kamenech. Často neuznačují přímo cestu, jak jsme zvyklí u nás, spíše určují směr a schůdná cesta může být úplně mimo. Během stoupání se značně mění okolí. Zpočátku vesnické stavení vystřídají potůčky, lesy a drobná zeleň, následně vystřídaná kamennými poli.
Mimo červená T se také orientuje podle dřevěných rozcestníků, kde jsou směry podle názvu DNT chat a nebo vesnic/měst. Po několikahodinovém stoupání, kde každý kopec už vypadá jako vrchol jsme konečně nahoře. Z vrcholu je krásný rozhled zpět do Vossu a na výšku, jakou jsme stoupáním získali. Kolem 2 hodiny začal foukat vítr, což jsme první den přisuzováno nadmořské výšce, ale i další dny to bylo v podstatě pravidlem. V této nadmořské výšce už jsou v podstatě jenom skály a kamenné pole, proto bylo obtížnější najít místo na stan, ale podařilo se. Přístup k pitné vodě je tu opravdu na každém kroku. My jsme nesli i filtr, ale po 2 dnech jsme ho úplně přestali používat.
Den 2.: Rušná sobota
Dlouhé ráno nám dovolilo dospat cestu a užít si snídaňovou kaši prohřívaní slunečními paprsky. Začátek dne byl poněkud úmorný, kvůli kamennému terénu. Jednak se člověk musí soustředit na každý krok a taky se kameny rychle okoukají. Naštěstí se panoramata rychle změnili a taky jsme začali potkávat hodně dalších turistů. Všichni s námi s radostí prohodili pár slov a říkali nám, jaké máme štěstí, že jsme chytli poslední hezký víkend… a my měli naplánovanou trasu na dalších 6 dní. S dalším klesáním se trasa začala stáčet kolem jezera Torfinnsvatnet. Potkávali jsme opravdu hodně lidí a mezi kameny prokoukli zeleň a borůvky. Nádherný výhled na jezero a sluníčko. Odpoledne jsme prošli okolo DNT chaty Torfinnsheim. Na trase mezi touto chatou a Kiellandbu jsme postavili stan na příjemně měkkém mechu. Naše naplánovaná trasa mířila k fjordu Botnen i Fyksesund. Večerní kontrola předpovědi nás ale donutila změnit plány.
Den 3.: Náročný den mlhou
Mech je sice měkký, ale když v noci začne pršet, můžete se vzbudit ve vodní lázni. Balení mokrých věcí není sranda. Norsko nám tohle ráno ukazuje svou pravou tvář. Je mlha, všechny výhledy se proměňují s bílé fleky, ale my musíme šlapat, abychom si večer usušili nejenom boty a spacáky. Ranní kaše obohacená o místní borůvky nám dodává síly. Terén je náročný. Cesta jde dolu jen abychom se vzápětí škrábali na kopec a to bahno! Kameny a bahno v mokru a dešti…velmi nebezpečně klouzavá kombinace. Značení nás vede kolem jezera Blåkollvatnet, kde mají místní chataři přivázané své loďky. Mrholení se během dne proměňuje v déšť. Tady je důležité podotknout, že v norské mapové aplikaci UT jsou trasy značené červenou čarou a červenou čárkovanou čarou. Červené trasy jsme pochopili jako snazší a udržované, čárkované jsou mnohdy asi myšlené pro kamzíky. My jsme potřebovali dorazit na Breidablik kvůli hlášené bouřce, takže nás nevykolejila ale čárkovaná cesta bažinou a mokřadem. Chata Breidablik je nově zrekonstuovaná a opravdu krásná, ale taky je hodně na kopci a přístupová cesta je možná víc po skále než cesta. Výbava chaty je ohromující, sušící místnost, dvoje kamna, zásoby jídla, plně vybavená kuchyň s plynovým vařičem, no prostě všechno co by si hiker na horách mohl přát.
Den 4.: Zůstat nebo přeběhnout aneb jak vypadá bouřka
Ráno jsme se vzbudili do takového nečasu, že i vyběhnout pro vodu a na latru se zdálo jako nemožné. Naštěstí chaty jsou vybavené i kávou, kostkami, žolíkovými kartami a zásobou knih. Do odpoledne jsme se neodvážili vystrčit čumák. Nakonec jsme zahájili přesun na Vending. Trasa mezi těmito chatami je velmi strmý kopec, skoro až skála. V mokru se celá cesta sesouvá a stává se z ní potok. Následuje na trase překonání několika vodopádů, které při větším štěstí na počasí možná turisty jen pocákají. Pro nás to byl hodně náročný úsek, který otestoval nejen naše vybavení. Těsně před cílem čeká ještě zákeřné brodění po pás.
Den 5.: Sluníčkový trek jezerem
Hned 2 kilometry za Vendingem čeká na trase první brod. Na dalších několik přechodů přes řeku jsme měli i problém sledovat značení. Trek, který asi normálně vede podél jezera, při našich deštivých dnech vede jezerem. Šlapeme po cestě, voda po kolena, ale občas svítí sluníčko. Dneska jsou opravdu nádherné výhledy do údolíček, kterými pak prochazíme s sledujeme je i z druhé strany. Příroda se začíná barvit, zelenou střídá oranžová a hnědá. V půlce září už teplota klesá přes den až na 4 stupně. V kombinaci s deštěm a broděním nám to trošku znepříjemňuje postup. Mokro nás přesvědčuje, že stan stavit nechceme, takže dáváme přednost usušení bot v teple chaty Gullhorgabu. Všude okolo jsou jezera, o výhledy z oken tedy není nouze. Chata je opět veliká a dobře zásobovaná, působí dost nově, ale hlavně je tu teplo ze dvou kamen.
Den 6.: Zelené nížiny aneb nevěřte norským mapám
Do další chaty Høgabu jsou 2 možnosti trasy. Podle papírové mapy, kterou jsme dostali v DNT shopu, byla i delší cesta asi na 3,5 hodiny. Zvolili jsme tedy tuto možnost s tím, že i tak to bude odpočinkový den. Na první vyhlídce jsme po 3 dnech chytili signál a zaplatili za předchozí noci. Okolí se opět velmi proměnilo. Kameny vystřídala výrazně zelená barva, nízké podrosty a vodopády, jak jsme klesli do nižší nadmořské výšky. Den je to krásný, ale norská mapa vyžaduje překlad. Pro nás to byla trasa asi na 5 hodin čisté chůze. V mokřadech se rochnilo pár komárů, ale naštěstí o nás žádný nejevil zájem, takže jsme přežili bez jediného štípance. Høgabu je asi nejstarší chata na trase. Je taková velmi klasická, ale s naprosto odzbrojujícím výhledem zvláště při západu slunce. Zásoby a vybavení nijak nezaostává, jen míst na spaní je zde trochu méně. Zato pro nás byla jediným nocovištěm, kde mají latru ve stejné chatě jako spaní a kuchyň. Naposledy plníme nerezové kýblem drinkevann (pitná voda) z potůčku za chatou a připravujeme se na zítřejší dlouhý sestup do civilizace.
Den 7.: Jedna odbočka dělá den Poslední
Úklid na chatě a podle rozcestníku přímo před Høgabu se vydáváme vzhůru dolů. Po necelých 4 kilometrech jsme zkontrolovali mapu a zjistili jsme, že místo do Dale míříme do Li. Hned u chaty jsme špatně odbočili. Nakonec jsme se rozhodli pokračovat v trase a z Li pak jít 10 km po silnici. Vzdálenost je asi stejná, možná jsme tímto zvolili snazší terasu, protože celý den jen scházíme a cesta po asfaltu je mnohem rychlejší než terénem. Původní trasa vedla ještě několik kilometrů do kopce a až pak začala klesat. Při klesání se krajina mění snad s každým krokem. Potkáváme stromy, houby, zvířátka a nestačíme se divit. Sotva výletem na silnici, vidíme usměvavou paní ve stánku s jahodama! Moc milá paní a ty jahody jsme prostě museli mít… Cesta do Dale uteče rychle, serpentýny, přehrada, tunel a jsme v Dale.
To není úplně největší vesnička, kde by se dalo hezky strávit 7 hodin při čekání na vlak, ale jde to. Kavárna zavírá v 5, pizza v 10 a jsou tu 2 supermarkety. Čekací místnost na nádraží je otevřená a hezká.
Shrnutí
Nakonec celkem 7 dní v norské přírodě. Krom jedné chaty jsme vždy byli sami. Potkali jsme asi 25 lidí, z toho 20 v sobotu, kdy bylo ještě krásné sluníčko a teplíčko. Zbylé dny jsme byli v horách sami s pár ovečkama. Ubytování a jídlo: V Norsku je několik možností. Stan se může postavit kdekoliv, ale nutno podotknout, že terén toto dost omezuje. Další možností jsou chaty DNT (turistický spolek). K tomu je potřeba si vyzvednout univerzální klíček.
Na chatách se platí menší poplatek za přespání i při pobytu přes den. Platit se dá v hotovosti, na účet nebo přes aplikaci. V sezóně je dobré si booknout místo přes jejich aplikaci. Na chatách je také možné si doplnit zásoby (instantní polévky, fazole, ovesné kaše, čaje, rýže, konzervy, …) My jsme si všechno jídlo nesli. Určitě není dobré se stoprocentně spoléhat na jídlo na chatách (je dražší a zásoby mohou být už vybrané na frekventovanějších místech). Potřebné vybavení: Standardní vybavení na vícedenní trek. Pokud někdo zvažuje pouze spaní na chatách, je povinné mít svůj vlastní spací vak, vložku do spacáku nebo jiné.
Pohorky na zvážení, cesty byly mokré a bahnité (tam by se hodily), ale několikrát jsme brodili po kolena nebo i po pas ve vodě (tam bych pak pohorky nést ani sušit nechtěla). My jsme zvolili lehké altry. Doporučuji trekové hole. Přes kamenné pole nám moc pomohly a zajistí potřebnou oporu na kluzkém bahně. Povolení, poplatky, omezení: Platili jsme roční členství v turistickém spolku DNT (pro jednoho, další členové výpravy mohou být na chatách hosté). Záloha 200 nok za půjčení klíče k chatám. Pak už jen za přespání na chatě.
