Odletět do Ameriky, dostat se na začátek trailu a jít od mexických hranic až do Kanady… to už je za odměnu. Příprava na dálkový trek ale začíná mnohem dříve.….
PCT Permit
PCT asociace umožňuje získání permitu (povolení) pro tento dálkový trek. Tento permit pak dovoluje vstup a možnost přespávání ve všech sedmi národních parcích na trase. Tahle možnost je zdarma a jediným limitem je počet lidí startujících každý den. Permity se udělují od začátku března do konce května, což je ideální doba pro start, pokud chcete přejít PCT v kuse. Každý den může startovat maximálně 50 lidí. Jsou celkem dva termíny, kdy je možné permit získat: na začátku listopadu a pak v lednu. V listopadu se na každý den otevře 35 míst, zbývajících 15 se pak doplní v lednu.
Letos nově zavedla PCT organizace, že je nutné se do jejich systému nejprve přihlásit. Na začátku listopadu jsme se tedy oba přihlásili na stránkách: https://permit.pcta.org/ a zaškrtli jsme, že budeme hikovat spolu. Dostali jsme e-mail s vylosovaným konkrétním termínem a časem, kdy si v systému můžeme vybrat naše startovací datum. Protože jsme se přihlásili jako dvojice, stačilo, aby jeden z nás vybral termín, a systém nás automaticky zapsal oba. Měli jsme štěstí! Náhodný los nám přidělil čas vstupu do systému 15 minut po spuštění. Já jsem tou dobou byla na keramice a špinavýma rukama datlovala do mobilu zprávu Patrikovi. Nejtěžší rozhodnutí? Kdy je ideální start?
V březnu je na poušti ještě relativně „chladno“, ale v Sieře je stále moc sněhu. V květnu už je zase šílené vedro na poušti a roztátý sníh v Sieře může způsobit náročné brodění řek. Nakonec jsme zvolili termín 7. 4. 2025. Po asi 14 dnech přišel krásný e-mail, který začínal slovy: „Your permit application is approved! It’s getting real.“ Vaše žádost o permit je schválena! Začíná to být skutečné. No, v ten moment jsem nevěděla, jestli mám začít jásat, nebo panikařit. Fajn, tak to bychom měli.
Pas
Před dalším zařizováním je důležité mít platný pas. A to ještě půl roku po očekávaném návratu. Já jsem byla dost na hranici a nechtěla jsem riskovat případné dohadování s úředníky nebo na kontrole na letišti, takže jsem raději zkontrolovala, že je vše v pořádku. Patrik si musel nechat vystavit nový pas. To nás na chvíli zdrželo v dalším postupu, ale s novými pasy jsme se vrhli na další úkoly.
Americká víza
Víza do Ameriky, to je pro nás Evropany kapitola sama o sobě. Zní to jednoduše, provedení je mnohem horší. ESTA víza jsou jednoduchá, bohužel pro dálkový trek na půl roku naprosto k ničemu. Nejprve je nutné na této stránce: https://ceac.state.gov/genniv/ vyplnit naprosto nekonečný formulář. Očividně je pro vstup do Ameriky kromě obvyklých otázek jako „Jste terorista?“ potřeba uvést i detaily typu: „Kdy naposledy jste si prdli?“ (samozřejmě přeháním, ale pocit byl stejný).
Ten formulář je extrémně podrobný a pro jeho vyplnění potřebujete:
- umět aspoň trochu anglicky (nebo mít přítele na telefonu),
- hodně času (asi tak tři hodiny),
- hooodně nervů.
Tahle skvělá stránka totiž asi tak každých pět minut spadne a cokoliv, co jste si neuložili, musíte vyplňovat znovu. Po dvou hodinách jsem už nechtěla jet nikam a přemýšlela, že prohodím počítač oknem.
Po přežití tohohle teroru jsme zaplatili 4 440 Kč, abychom vůbec dostali termín na pohovor na ambasádě. 26. 11. jsme se objednali a první volný termín byl na konci ledna. Vytiskli jsme si požadované dokumenty, vzali pasy a 30. 1. jsme ráno krásnou procházkou přes Prahu vyrazili na ambasádu.
Nemůžeme s sebou mít velkou elektroniku ani batohy. Už venku stojí spousta policajtů a sekuriťáků. Podle instrukcí jsme tam 15 minut předem, tak se ptám týpka přede dveřmi, jestli můžeme dovnitř. No, tak na čas se tu moc nehraje – máme si jít stoupnout do fronty. A fronta je venku!
Kontrola je jako na letišti, všechny věci na pás a my procházíme rámem. Píp, píp… sakra! Zapomněla jsem si sundat hodinky. Veškerou elektroniku nám zabaví, dostaneme návštěvnické kartičky a šupky nahoru do čekárny. Vážně mají takhle velkou čekárnu a nechávají všechny čekat venku v zimě?
Pak už to jde rychle. Nejprve si vezmou otisky prstů. Pak nás čeká samotný pohovor. Patrik to má rychle za sebou, já jsem tam o něco déle. Celé se to odehrává v angličtině a dá se očekávat asi toto: „Proč jedeš do Ameriky?“, „Kde budeš spát?“, „Kde jsi na to vzala peníze?“, „S kým tam jedeš?“, „Vracíš se zpátky do práce?“ Po pár otázkách dostáváme papír, že jsme prošli, a oni si nechávají naše pasy. Očividně dát razítko trvá 3–5 pracovních dní.
Za tři dny jsme si pasy vyzvedli na pobočce DHL v centru. S trochou nervozity otevíráme každý svou obálku… a není to jen razítko! Wow, je to přelepená celá stránka i s fotkou. Jupí! Víza máme!
Letenky
Pro start PCT je nejlepší letět do San Diega. Přímý let z Prahy není, takže jsme řešili, co je pro nás nejdůležitější – nejnižší cena? Nejkratší čas? Počet přestupů? Nakonec jsme zvolili variantu odletu z Mnichova, odkud se létá přímo do San Diega. Přestupy zvyšují riziko ztráty zavazadel, takže to pro nás bylo jasné. Asi tři týdny jsme sledovali ceny letenek, než jsme koupili dvě letenky s jedním odbaveným zavazadlem. Každého nás přímý let vyšel na necelých 20 tisíc. Odlétáme 3. 4., den předtím pojedeme vlakem do Mnichova, přespíme tam a po snídani vyrazíme na letiště – vstříc dobrodružství!
Pojištění
Je chození rizikový sport? Podle pojišťoven ano. Na dálkový trek je potřeba připojištění na rizikové sporty. Doteď jsme měli každý rok pojištění u Alpenverein, takže jsme nejdříve zjišťovali, zda by nám nestačilo to. Jeden telefonát stačil – nestačilo. Pojištění je sice celoroční, ale maximální délka jednoho pobytu v zahraničí je omezená. Museli jsme hledat jiné řešení.
Ukázalo se, že podobné omezení mají všechna celoroční pojištění. Pokud jsme chtěli být pryč půl roku, museli bychom se každé tři měsíce vracet domů. Další možnost? Krátkodobé pojištění na konkrétní termín. Jenže když jsme nastavili světovou platnost, rizikový sport a půlroční pobyt, částky se pohybovaly mezi 30 a 80 tisíci na osobu. Uf!
Naštěstí jsme na české PCT FB skupině narazili na skvělé řešení – Český horolezecký svaz nabízí členům pojištění s různými variantami délky pobytu v zahraničí. A navíc bez omezení nadmořské výšky. Jasná volba! Cena? 9 tisíc v čoudu, ale klid v duši.
California fire permit
V neposlední řadě je potřeba nastudovat požární informace – jak reagovat v případě přírodního požáru a co vědět o požárních zákazech a varování. To vše se dá vyčíst na stránkách PCTA: https://www.pcta.org/discover-the-trail/permits/california-fire-permit/.
Celkem je to čtení asi na půl hodiny, a potom jsme museli vyplnit naše údaje, pustit si video a odpovědět na osm otázek formou výběru jedné z variant. Pro splnění testu jsou dostačující informace z párminutového videa, ale pro vlastní bezpečí je lepší si to pořádně nastudovat. Tento permit je zdarma a je potřeba nejen pro rozdělávání ohně, ale především pro používání plynového vařiče. Bez tohoto povolení je to na spoustě míst nezákonné. Doufám, že nás přímý kontakt s požárem nepotká.
Ani jsme se nenadáli, nezačali cestu, ještě ani nezabalili a už nás PCT stálo dost času a každého skoro 40 tisíc.
