Dosavadní příprava se po fyzické stránce bohužel vymkla kontrole. V půlce února mě skolila chřipka a vyřadila mě na 14 dní z jakékoliv přípravy. Následující týden jsem se snažila naskočit zpátky. Vypadalo to, že na tříkilometrovém běhu vyplivnu plíce, no to bude parádní. Naštěstí jsme měli naplánovaný skialpový víkend v Německu s mojí spolužačkou Aničkou a jejím přítelem Jardou. To jestli přežiju, tak jsem zpátky ve hře.
den -37: PPP = páteční popracovní přejezd
Ve tři z práce, ve čtyři nás vyzvedává Anička, nabíráme Jardu a expedice Apalucha je zahájena. První zastávka: Žlutá prdel (pro neznalé, tak říká můj táta McDonaldu) u Lince. Po desáté večer nacházíme klíče od ubytování na hřebíku u dveří. Následuje výbuch smíchu nad vybavením koupelny. Tahle retro koupelna mi připomněla časy strávené u babičky. A hele! Dokonce mají minutku u hajzlu… asi jako prevence hemeroidů? No nic, padáme do peřin. Jo a abych nezapomněla, sjezdovka nám vede až k ubytku, to by se šlapalo. Akorát sníh… no, ten jim asi došel. Po cestě jsme potkali sotva tři fleky.
den – 36: 2x malý kopec
Vstávání s výhledem do mlíka jsme si teda neobjednali. Co se dá dělat, hory volají. Sníh se přes noc jako zázrakem neobjevil, takže jsme museli vytáhnout naši nejvyšší kartu – Páťu. Ten naštěstí rychle zjistil, že můžeme popojet autem asi deset minut do lyžařského areálu. Než se spáči vysoukali z pelechu, plán už byl na stole. Parkoviště ještě před placeným vstupem se ukázalo jako úplně ideální místo pro start. Hlavním ukazatelem bylo mnoho dalších skialpinistů se stejným cílem jako my. Ukázalo se, že některé části našeho vybavení už jsou značně opotřebené, ale i přes nedostatky se nám podařilo nasadit tulení pásy a vyrazit vstříc vrcholu. Tedy jak kdo… Anička musela ze všeho nejdřív otestovat kvalitu povrchu a řádně se vyválet na zemi. Jarda zarputile tvrdí, že s tím neměl nic společného.
Po prvních několika krocích jsem si vzpomněla, jak je tohle stoupání do kopců náročné. Kluci nám samozřejmě hned utekli, zatímco my s Aničkou jsme co pět minut měnily oblečení, smrkaly, svačily nebo prostě jen stávkovaly. Sluníčko se pořád schovává za neprostupnou mlhou, ale my se plni odhodlání škrábeme dál. Společně jsme se setkali pod obzvlášť prudkým úsekem na poradu. “Půjdeme přímo nahoru, nebo budeme traverzovat ze strany na stranu?” Naši horečnou debatu narušil přiběhnuvší skialpinista v upnuté kombinéze. Nutno podotknout, že tohoto nadšence už jsme potkali na jeho sjezdu asi v půlce našeho výšlapu. Naše pomyslná kondice utrpěla vážný zářez do sebevědomí. Týpek nás povzbuzoval, že už tam skoro jsme. Pak nám vysvětlil, že je to v pohodě a vůbec to neklouže, takže se nemusíme bát jít přímo. Prý to jen občas chce trochu zabrat rukama. Patrik odvážně vyrazil rovnou za ním, že mu prý bude stačit. No vydrželo mu to možná i pět kroků. Tak v půlce prudkého stoupání kolem nás prosvištěl pan legíňák bez jediné známky přibrzdění nebo obloučku a nám došlo, proč nechtěl, abychom traverzovali. Kvůli nám to asi neříkal.
Hurá, jupí, sláva, vidím křížek. Dáme vrcholové foto a po konzultaci s mapou jdeme dál po hřebeni. Ani na za pět minut dorazíme k lavičce a cesta končí. Hodnotíme situaci a asi je čas jet dolů. Pro velký úspěch si to samozřejmě dáme ještě jednou! Sjíždíme kousek po sjezdovce a spodní část je spíš kombinace sněhových boulí a kamenitých děr. Sjíždíme o kus níž, než je parkoviště. Anička vyhlašuje svačinkovou pauzičku. Nasazujeme pásy a šlapeme znova. Nohy hlásí, že to už ťapaly a podruhé se jim to moc nelíbí, ale my se nedáme. Podruhé dosahujeme vrcholu s křížkem. Na sjezdu se stavíme v hospůdce, která nás láká do teplíčka. Ale neee, prý už nám nedají nic teplého, protože za chvíli zavírají. Přehodnocujeme tedy plány a sjíždíme k autu. Naložíme lyže do rakve a jedeme na nákup svačinek. Po sprše a kafíčku se pak vydáváme do města na zaslouženou žranici. Chlapci završují výkon kolenem.
➡️ 10,2 km
⬆️ 824 m
⬇️ 829 m
den – 35: Hon za sněhem
Takové výhledy si ovšem necháme líbit. Hned po probuzení nás vítá sluníčko. Dneska bude parádní den. Kopec na zdolání nám Jarda vyhlídl už včera. Po snídani si sbalíme saky paky a odjíždíme na parkoviště. To už nevypadá tak nadějně. Sluníčko sice svítí, ale sníh se před námi zatím schovává. Kolemjdoucí skialpinista s námi prohodí pár slov. Zjišťujeme dvě věci: 1) nese lyže na batohu a neví, kde je dost sněhu, 2) jsou dvě cesty nahoru k chatě, která je naším dnešním cílem. Přímo tradá nahoru po červené, nebo taková okružní panoramatická. Tu pozvolnější prý půjde pán, protože ta druhá je hodně strmá. V cestě tedy máme hned jasno, ale co ten sníh? Nezbývá nám než připnout lyže a snowboardy na batohy a vyrazit vstříc dobrodružství.
Lesní cesta nás naštěstí asi po kilometru dovedla na další parkoviště přímo u sjezdovky. Sjezdovka znamená sníh. Jupí! Mise splněna. Na dojezdové ploše trénujících slalomářů nasazujeme pásy a začínáme stoupat ve stopách ostatních skialpinistů. První úsek je hodně nepříjemný – místy tráva, uklouzaný sníh a dost prudký terén. Jarda hodil hapalajnen. Brzy jsme se vyhoupli na urolbovanou cestičku, po které jsme pak stoupali většinu cesty. Výhledy jsou dneska naprosto parádní. Cesta je asi univerzální, dolů proti nám sjíždějí sáňkaři i lyžaři. Brzy máme na dohled a hlavně na doslech chajdu s místní dechovkou. Zřejmě tu slaví masopust. Na rozcestí se občerstvujeme a stoupáme dál.
Už jsme v úrovni horní zastávky lanovky, když se odpojujeme na druhou stranu. Po hřebenu se dostaneme na 20 minut od cílové chaty, jak tvrdí ukazatel. Bohužel většina z následující cesty není moc zasněžená, takže neseme lyže v rukách a moc nám to nechutná. Proti nám sledujeme jezdce v různých kostýmech. Opravdu netrvalo dlouho a dorazili jsme do naší cílové chaty. Naobjednáme všechny mňamky, na které máme chuť, a užíváme si sluníčko a výhled do údolí.
Po občerstvení připínáme lyže opět na batohy a šlapeme po svých. Od lanovky je čas na sestavení prkna a zasloužený sjezd. Freeride střídá úzkou pěšinu a nakonec prázdná široká sjezdovka, kde jsme jen my. Famózní. Kilák zpátky k autu už nás ani neštve. Dneska už nás čeká jen 4,5hodinová cesta domů.
➡️ 10,9 km
⬆️ 726 m
⬇️ 710 m
